Čím je pro Vás pohanství?
7.11.2007
Ráda bych upozornila na svého druhu dosti ojedinělý (a tím pádem odvážný) text, pokus shrnout "čím je mi pohanství". Ráda bych slyšela zdejší čtenáře a jejich postoje.
Čím je Vám pohanství?
Pro mě je to způsob vidění světa. "Inteligibilní kosmos." Matrice, která popisuje všechno kole, Řád věcí, "příručka na použití". Potřebuju náboženství, abych épe rozuměla světu kolem sebe a svojí úloze v něm a pohanství mi to poskytuje v plné míře.
Jak jsem nedávno někde četla, jsem na něj "archetypálně vyladěná", což je důvod, proč jsem dříve byla dost nešťastná ze svojí příslušnosti ke katolické církvi.
Kdybych měla vytyčit nějaké pilíře, budou úplně jiné, než ty Jožkovy a po pravdě ani orientační manifest ADF není zcela výstižný, i když je mi velmi blízký.
Například pochybuju o imanenci božství (Thou Art Goddess.) Nějak mi to nezní. Příliš mystické, příliš gnostické. Nefandím si natolik, abych si myslela, že se ve mě Bohyně / nějaká konkrétní bohyně může manifestovat.
Což mě vede nepřímo k závěru, že nedokážu chápat představu prapůvodního božského páru - Boha a Bohyně ve smyslu, jak je chápe Wicca. Prostě si pod tím nedokážu nic představit.
Jako hlavní pilíře svého pohanství bych viděla (jenom to zkusím z hlavy nahodit):
Například význam rodinné tradice k mému pohanství vůbec nepatří, ačkoliv vidím, že v některých ultrakonzervativních germánských společnostech (které já bych už ale nechápala jako germánské, nýbrž politické) je význam rodu maximální. Moje rodové linie jsou zcela zpřetrhané už po několik generací, mí rodiče ani nikdo z rodiny moje přesvědčení nesdílí a proto nejsou významní. Spíše bych chápala výzanm rodinné tradice pro budoucnost pohanství - obnovení linií a předávání pohanstvím našim potomkům, kteří už by nemuseli tolik trpět právě chybějící kontinuitou.
Sexualita a pohlavnost, bude to znít divně, pro mě osobně tolik zásadní význam nemá. Nemyslím si, že existuje něco jako charakteristicky "ženská" spiritualita, ženské obřady a pod. Ženskou spiritualitu bez mučení se přiznávám dost nechápu, ať to zkouším zleva zprava a spíš ve mě vzbuzuje touhu hodně rychle někam zdrhnout. Dřív být kněžka (např. v Řecku), nebo i ve středověku jeptiška, znamenalo v podstatě se od společenských omezení ženského stavu vysvobodit, dostat se úplně mimo ně a tak nějak to vnímám i já.
Archetypy a vůbec jungiánská psychologie jsou pro mě velmi důležité, ale je třeba dodat, že to není náboženství, ale věda (ačkoliv Jungovi se vyčítá, že má jeho psychologie religiózní prvky - jako ostatně každá psychologie!). Nemám ráda psychologizaci pohanství a odvysvětlvání rituálů, mytologií atd.
Člověk nemůže rituály zároveň plně žít a zároveň zcela zvenku analyzovat, vykládat a zkoumat. Což neznamená, že by o nich přemýšlet neměl , ale neměl by to přehánět, páč potom se dostává k hláškám typu: "Tak, a teď se navrátíme do posvátného prostoru a času a revokujeme si mýtus..." (jak píše Eliade), případně "Když jste iniciováni do Wiccy, setkáváte se se svou animou" proto se mi třeba nelíbí kniha Crowleyové o Wicce, jungiánská analytička, ovšem já si myslím, že náboženství nemá zapotřebí apologetiky slovy psychologie - vědy. Náboženství a věda jsou jiné disciplíny. Což ovšem všichni počínaje Jungem a Eliadem soustavně porušují :-)
Čím je Vám pohanství?
Pro mě je to způsob vidění světa. "Inteligibilní kosmos." Matrice, která popisuje všechno kole, Řád věcí, "příručka na použití". Potřebuju náboženství, abych épe rozuměla světu kolem sebe a svojí úloze v něm a pohanství mi to poskytuje v plné míře.
Jak jsem nedávno někde četla, jsem na něj "archetypálně vyladěná", což je důvod, proč jsem dříve byla dost nešťastná ze svojí příslušnosti ke katolické církvi.
Kdybych měla vytyčit nějaké pilíře, budou úplně jiné, než ty Jožkovy a po pravdě ani orientační manifest ADF není zcela výstižný, i když je mi velmi blízký.
Například pochybuju o imanenci božství (Thou Art Goddess.) Nějak mi to nezní. Příliš mystické, příliš gnostické. Nefandím si natolik, abych si myslela, že se ve mě Bohyně / nějaká konkrétní bohyně může manifestovat.
Což mě vede nepřímo k závěru, že nedokážu chápat představu prapůvodního božského páru - Boha a Bohyně ve smyslu, jak je chápe Wicca. Prostě si pod tím nedokážu nic představit.
Jako hlavní pilíře svého pohanství bych viděla (jenom to zkusím z hlavy nahodit):
- Animismus a polyteismus - "svět plný bohů a duchů", mocností různých forem, od přírodních duchů, duchů místa, přes duše zvířat až po bohy. Rozhodně nejdůležitější bod. Pociťování jejich přítomnosti a reálnosti je hlavní důvod, který mě k pohanství přivádí, protože jiné soudobé proudy posvátno takhle nevidí.
- Přijetí reálné existence, a pozitivní hodnocení magie, věštby a "mimosmyslového vnímání", schopností a pod. - opět záležitost pro pohanství unikátní; jinde jsou tyto záležitosti zpochybňovány nebo démonizovány, což samosebou nemůžu přijmout, když pro mě jsou reálné
- Reflexe přírodních dějů (Kolo roku) - nemusím rozepisovat.
- Celostní a tvůrčí přístup - "předmoderní" spojení spirituality s kulturou (hudbou, tancem, užitým uměním...), celostní vnímání těla a duše, z toho vycházející přístup k léčení a ke kultu
Například význam rodinné tradice k mému pohanství vůbec nepatří, ačkoliv vidím, že v některých ultrakonzervativních germánských společnostech (které já bych už ale nechápala jako germánské, nýbrž politické) je význam rodu maximální. Moje rodové linie jsou zcela zpřetrhané už po několik generací, mí rodiče ani nikdo z rodiny moje přesvědčení nesdílí a proto nejsou významní. Spíše bych chápala výzanm rodinné tradice pro budoucnost pohanství - obnovení linií a předávání pohanstvím našim potomkům, kteří už by nemuseli tolik trpět právě chybějící kontinuitou.
Sexualita a pohlavnost, bude to znít divně, pro mě osobně tolik zásadní význam nemá. Nemyslím si, že existuje něco jako charakteristicky "ženská" spiritualita, ženské obřady a pod. Ženskou spiritualitu bez mučení se přiznávám dost nechápu, ať to zkouším zleva zprava a spíš ve mě vzbuzuje touhu hodně rychle někam zdrhnout. Dřív být kněžka (např. v Řecku), nebo i ve středověku jeptiška, znamenalo v podstatě se od společenských omezení ženského stavu vysvobodit, dostat se úplně mimo ně a tak nějak to vnímám i já.
Archetypy a vůbec jungiánská psychologie jsou pro mě velmi důležité, ale je třeba dodat, že to není náboženství, ale věda (ačkoliv Jungovi se vyčítá, že má jeho psychologie religiózní prvky - jako ostatně každá psychologie!). Nemám ráda psychologizaci pohanství a odvysvětlvání rituálů, mytologií atd.
Člověk nemůže rituály zároveň plně žít a zároveň zcela zvenku analyzovat, vykládat a zkoumat. Což neznamená, že by o nich přemýšlet neměl , ale neměl by to přehánět, páč potom se dostává k hláškám typu: "Tak, a teď se navrátíme do posvátného prostoru a času a revokujeme si mýtus..." (jak píše Eliade), případně "Když jste iniciováni do Wiccy, setkáváte se se svou animou" proto se mi třeba nelíbí kniha Crowleyové o Wicce, jungiánská analytička, ovšem já si myslím, že náboženství nemá zapotřebí apologetiky slovy psychologie - vědy. Náboženství a věda jsou jiné disciplíny. Což ovšem všichni počínaje Jungem a Eliadem soustavně porušují :-)
Počet komentářů: 11:
Moc díky za tenhle článek, už jsem se bál, že diskuze nad tím co je pohanství nikoho nezajímá. Oni jsou sice zápasy v bahně vcelku zajímavé, ale člověka časem unudí a tak si rád přečte konstruktivní úvahu.
To co jsi napsala se mi líbí, s lecčím (vlastně skoro se všemi tebou vyznačenými pilíři) se i já ztotožňuju.
Je pro mě ohromně přínosné, že tak rozdílní lidé jako jsme my dva, najdeme podobnosti v tom, čemu říkáme pohanství a to i za předpokladu, že k němu přistupujeme rozdílně.
Teď konkrétně k mým pilířům, které ti nesedí:
1.) Rodina - už jsem to psal hodněkrát, ale zopakuju: U rodinné tradice podle mě nejde primárně o náboženství. Jde o rodinu. Poznat lidi, kteří mi dali život a vzdát jim úctu, je pro mě něco tak strašně důležitého, že to budu pořád všem cpát jako všeobecný fakt.:) Ale podle mě je to vážně strašně důležité a stojí to u samotných základů pohanského náboženství (aspoň v Řecku a Římě, co vím), protože kdysi byla rodina skoro "všechno" co člověk měl. A dnes by tomu němělo být jinak...
2.)Sexualita a pohlavnost - nechápu, co nechápeš a co se ti nezdá, ale myslím, že je to hlavně věc, kterou asi pochopit ani nemůžu.:) každopádně, pro mě je ženská i mužská spiritualita ohromnou věcí a k pohanství dle mě patří.
3.)Archetypy a Jung - tady se ukazuje velký rozdíl v našem myšlení. Pro mě jsou věda a náboženství dvě strany téže mince a Crowleyovou i Eliadeho úplně žeru. Junga jsem bohužel ještě neměl tu možnost ochutnat.:) Myslím, že to, že dnes dokážeme přemýšlet o mýtech i vědecky je ohromným přínosem. Když totiž mýtus procítíš i pochopíš, máš celý obraz.
Takže tak a ještě jednou díky.
Jožka - tpm
Když to je strašně zajímavý fenomén, že vlastně vznikají náboženská hnutí, založené přímo na myšlenkách a díle Junga a Eliadeho... je to úplným překlopením významu vědecké práce - je a není.
Protože s určitostí nemůžeme říct, jestli nakonec nejvyšším cílem obou těchto badatelů nebylo iniciovat duchovní obrodu západní civilizace. Určitě se to dá chápat i tak.
Je nemožné číst o tom, jak nám chybí iniciační rituály a "nic s tím nechtít dělat", pouze ten, kdo je ukotvený v bohaté tradici, nic nepocítí, ale kdo z nás tady je, že... takže lidé reagovali spíše = "Je potřeba OBNOVIT iniciační rituály!"
S tou rodinou nejspíše hraje svoji roli i to, že mám příšernou pifku na rodinné konstelace. Hellingera nemůžu ani cejtit a přečíst něco z té jeho knihy symetrie lásky jsem byla schopná pro účely seminárky jenom s velkým sebezapřením, otevíral se mi nůž v kapse...
"takže lidé reagovali spíše = "Je potřeba OBNOVIT iniciační rituály!""
No jasně, vidím v tom ohromné plus jejich práce. Mě osobně Eliade a teorie Archetypů hodně pomohli v tom, abych si dokázal vysvětlit některé své touhy a pocity a vidět své náboženství i "zvenčí". A asi to podobně oslovilo víc lidí, já to vnímám velice pozitivně...
Hellingra jsem nečetl, ale párkrát jsem viděl konstelace v praxi a je to přinejmenším velice zajímavá metoda. Rozhodně mi přijde "revoluční" a "přínosná", ale chápu, že může být těžko stravitelná pro lidi, kteří se zuby nehty brání svým pocitům. Což neříkám, musí být nutně tvůj případ, protože tě vlastně neznám.:)
J.
Jedna připomínka ke konstelacím od Hellingera a Jungovi - oba byli křesťané a oba se snažili (Hellinger možná ještě snaží, nevim) o to aby se lidem dostalo to, co v náruči matičky církve nebylo, není a nebude. Jung ovšem pochopil, že křesťanství se změnit nechce a proto z jeho díla přímo čiší cosi "antického" a pohanského, což je pro růst pohanství jako voda na mlýn. Naproti tomu z Hellingera přímo čiší křesťanské uspořádání rodiny - já jsem máma a ty syn, bude to jak říkám. To bylo pro pohany, na něž se snažíme navazovat, něco naprosto nemyslitelného. (Vezměme za příklad Kelty, kteří jak známo dávali děti na výchovu k příbuzným).
Jinak jsi mě Noiro zklamala tím, že v sobě necítíš ani jiskřičku Božství (to je ta imanence Bohyně v každém z nás, nikoli to, že bys byla ztělesněním nějaké konkrétní Bohyně).
Elijah:
Na Hellingerovi mi vadí jeho guruovský, náboženský styl. Vzhledem k tomu, že "nevěřím" v představy, které jsi charakterizoval jako konzervativní/křesťanské, ze jeho metodou, může mě jenom iritovat.
S tou jiskřičkou... to zase jo, ale moc se mi nelíbí třeba říkat, že Velekněžka je reprezentací Bohyně... zase já mám takové vize, v nichž se mi nějaká bohyně zjevuje a má jakoby "moje" tělo, ale nejsem to já, je to obtížné vysvětlit. Myslím že hlavně my dnes vůbec nejsme schopni dát posvátnu takové místo v našich životech, třeba se prakticky nesetkáš s božskou posedlostí, což bylo dřív běžné při prorokování, věštění, provádění obětin atd. jsme prostě moc "rozumní"...
"křesťanské uspořádání rodiny - já jsem máma a ty syn, bude to jak říkám."
Nevím proč, ale tohle mi ke konstelacím nějak nesedí...
Jinak rodina je minimálně u indoevropských národů brutálně důležitá věky, neni to křes´tanská záležitost, řekl bych. Doporučil bych ti knížku Antická obec, ale už nevím kdo ji napsal...nějakej Frantík myslim...a jmenovala se ona vůbec takhle?...mě to snad přinutí vstát a jít se podívat do knihovny...jo, N.D.Fustel de Coulanges.
O tom, že by Keltové dávali děti do výchovy příbuzným nic nevím, ale z hlediska evolučního mi to přijde totálně kontraproduktivní.
tpm
"Já jsem máma a ty syn" je příklad vyhnaný do extrému. Na naší racionální a "protest" rovině je to nepřijatelné, na té archetypické to tak skutečně je...a tam pak stačí jedno slůvko..ANO.
Hellinger tuto techniku přivedl "na svět" a nechal tak vzniknout poměrně účinnému pohledu na skryté skutečnosti a vztahy v jakémkoli systému, ale jako každá metoda, i konstelace se vyvíjejí, takže, to že mu je vytýkáno jeho "guruovské pojetí" je do jisté míry opravněné.
Nicméně rodinné konstelace (nebo systemické)se nerovnají pojetí rodiny. Je na nás co si z toho, možná "nového uspořádání", můžeme vzít a co necháme přijít k našim pocitům.
elijah - mozna je problem ve slove "imanentni". Bozstvi moc nemuze byt imanentni. Bozstvi by melo byt vzdy v nejakem smyslu transcendentni.
Jo, Snope, Božství je zároveň imanentní i transcendentní, takže to s tou imanencí nepřeháním.
Moc se mi líbí články,které píšeš....Bohužel já ještě nejsem tak zkušena a začala jsem se o tohle zajímat trochu hlouběji až teď.Takže sem tam taky nečemu nerozumím.....Jsem studentka,hodně mlada,ale to není podstatné,podstatné je to co mě zajímá.Vše se teprve učím,ale tímto obdobím by si měl projít každý.Ja to respektuji a taky jsem rada že jsou kolem mě lidé kteří by mě dokázali pochopit.....Taky mě těší,že se o tom dá otevřeně mluvit.....Nemám přímo v blízkém okolí nikoho kdo by mi poradil nebo se o tomhle semnou alespoň bavil....Nenašla jsem ještě to své,já,to prázdné místo které mi nejde stále zaplnit,ale alespoň se snažím najít svou cestu....věřím že každý je svým štěstím strůjce....ale stále ještě hledám......jsem ti vděčná za všechny články které zveřejňuješ....i proto že nemám možnosti se setkat s někým kdo by mi něak pomohl,protože se nedá říct že bych žila zrovna ve středu všeho dění.....jsem uprostřed ,ospalé díry,......prostě....díky....
Díky :-)
Přidat komentář
<< Domovská stránka